Vášnivé soužití i s odstupem: Tajemství odděleného bydlení

Spolu, ale každý zvlášť. Oddělené bydlení vyhovuje stále více lidem

Hned na úvod si dovolujeme konstatovat: Ano, je to možné! Pokud momentálně nepodléháte společným závazkům v podobě potomků nebo sdíleného nemovitého majetku, pak se rozhodně vyplatí zvážit tento atypický model partnerského soužití. Koneckonců, jak dokazují mnohá autentická svědectví, včetně mého osobního.

Můj vyvolený pochází z Nového Zélandu, jeho domovem je tamní krajina, zatímco já setrvávám v České republice. Naše společná, již téměř sedmnáctiletá dcera, je z poloviny Novozélanďanka. Každoročně si dopřáváme vzájemné návštěvy - on u nás tráví období českého léta, my zase na Novém Zélandu prožíváme českou zimu. A vida, funguje nám to. Už více než osmnáct let.

Když se setkáme, naplno si užíváme vzájemnou přítomnost. Vyhýbáme se drobným hádkám, ceníme si sdílených okamžiků. Hluboce se milujeme, vynakládáme maximum úsilí na udržení našeho svazku, nicméně ani jeden z nás nenalezl dostatek odvahy opustit svou zemi a přesídlit do té druhé, obzvláště s přihlédnutím k enormní vzdálenosti.

Nemluvě o finančním aspektu. Můj partner dosahuje ve své domovské zemi podstatně vyšších příjmů, než by mohl očekávat v Čechách. Rovněž svou profesi zde naprosto zbožňuji. S kritickým nadhledem musím uznat, že v angličtině bych svou psanou tvorbu nikdy nepojal s takovou lehkostí a přesností jako v češtině. Tyto faktory dále posilují naše rozhodnutí pro oddělené životní dráhy.

Navíc, zcela se vykořenit z vlasti není vůbec jednoduchý proces. Dříve či později začnete pociťovat stesk. Po rodině, známých místech, autentické české kuchyni… Proto každý z nás v podstatě žije ve svém vlastním prostoru (vlastní zemi) a společně trávíme dva až tři měsíce ročně, zatímco po zbytek období si každý budujeme svůj vlastní život.

Ale nelitujeme, naopak. Dokonce bychom mohli tvrdit, že nám tento model plně vyhovuje. Zvykli jsme si. I na tu míru svobody, kterou nám poskytuje fakt, že každý disponujeme svým vlastním zázemím.

Připouštím, že náš případ je spíše v krajním postavení a lépe by zapadal do tématu „vztah na dálku', jemuž se hodlám v blízké budoucnosti rovněž věnovat.

Jak to funguje v praxi?

Typický česko-český scénář může vypadat přibližně takto: Marie buduje vážný vztah s Josefem. Společné bydlení však odmítají. Každý disponuje vlastním apartmánem, kde se pravidelně navštěvují. Jednou Marie přenocuje u Josefa, podruhé se role obrátí a Josef se stává hostem u Marie.

Jinými slovy, žijí ve společném svazku, ale fyzicky odděleně. Scházejí se, kdykoliv sami chtějí. Marie mu nevaří, nepere ani nežehlí. Nestará se o jeho domácnost. Přesto ho miluje. Jen s ním nesdílí společnou adresu. Nemusí a ani nechce. Tento model jí maximálně vyhovuje, jelikož dokonale ovládá umění spokojeného života o samotě. Marie Josefovi plně důvěřuje, není příliš majetnická a je mu oddaná. Nepotřebuje, aby vedle ní spočinul každou noc.

V porovnání s ostatními ženami zřejmě poskytuje svému protějšku větší osobní svobodu, ale co na tom, pokud jim to přináší štěstí? V sobotu ráno se bez ostychu pohybuje po svém bytě s pleťovou maskou na tváři a v tlustých ponožkách. Nebo naopak, v zástěře a s mastnými vlasy uklízí celý byt, zatímco se s nadšením těší na večer strávený s Josefem. Pečlivě se nalíčí a nazuje si elegantní lodičky na vysokém podpatku. Chce se mu líbit. Kdyby ji čekalo jen běžné setkání v obývacím pokoji, pravděpodobně by si takovou námahu odpustila. Proč by se měla obtěžovat?

Další předností, kterou si Marie nemůže vynachválit, je kvalitní a nerušený spánek, bez chrápání nebo přetahování se o peřinu. A před usnutím si bez výčitek může věnovat celé hodiny čtení.

Kdo touží po odděleném bydlení?

Statistiky naznačují, že oddělené bydlení častěji volí ženy, které nepředpokládají budoucí mateřství. Podobně se rozhodují i ženy, jejichž potomci již opustili společnou domácnost. Ačkoliv v zahraničí není neobvyklé, aby i rodiče s dětmi udržovali oddělená bydlení. Tento model si osvojují i ženy po rozvodu, které si nepřejí měnit své zažité návyky a poskytovat domácí servis dalšímu muži. Jde o samostatné individuality s vlastním životním programem, které upřednostňují svobodu. Ženy středního věku k tomuto kroku často vedou životní zkušenosti. Po nevydařených vztazích si chtějí zachovat svou nezávislost a už nehodlají slevovat ze svého komfortu.

Zajímavé je však sledovat, jak na vztah Josefa a Marie nahlížejí její kolegyně a přítelkyně. Nerozumí tomu. „Jedna mě varovala, že takto Josefa nikdy skutečně nepoznám. Podle druhé si z našeho svazku vybírám pouze to pozitivní. A i kdyby, co je na tom špatného,' ptá se Marie. A já samozřejmě souhlasím. Co je na touze po bezkonfliktním partnerském soužití špatného? Proč by potřeba svobody měla být považována za sobectví?

Příběh Anežky a Jiřího je rovněž fascinující. Oba mají potomky z předchozích manželství. Společně fungují déle než pět let, přičemž jejich bydliště jsou vzdálena přibližně 200 metrů. I jim tento model plně vyhovuje. Ani jeden z nich netouží po dalším potomkovi nebo společném bydlení. Každý si užívá svůj klid. Pokud se chtějí navštívit, prostě tak učiní. Pokud ne, mohou setrvat každý ve svém vlastním prostoru. Anežka má čas na svého syna, distanční studium i na péči o své stárnoucí rodiče. „Chodím spát, kdy chci, čtu si, do kdy chci, vaříme si, na co máme se synem chuť. Neměnila bych nic,' dodává s úsměvem.

Jak je patrné, láska a partnerské soužití mohou nabývat mnoha podob. A na představeném modelu jistě něco je. „Nejlepší vztahy jsou ty milenecké,' často prohlašují ženatí muži svým milenkám. I mně to kdysi jeden takový muž opakoval.

Skutečnost, že měl svatou pravdu, jsem pochopila až po několika letech. Právě to těšení se na společnou chvíli rozdmýchává ty nejdivočejší plameny vášně. Někdy tak intenzivní, že si přejeme, aby nikdy nevyhasly. A nejenom to. Toužíme také po tom, aby nás hřály co nejčastěji, ideálně neustále. Jak toho lze dosáhnout?

„Společné bydlení,' napadne zpravidla ženu. Všimněte si, že muži, až na výjimky, nejsou tak zapálení pro sdílení společné domácnosti. Jako by tušili, že jim to ukradne značnou část koláče s názvem svoboda. Jejich nadšení opadne. Ztratí svou volnost. Stačí, aby se muž vrátil z práce později a neodeslal omluvnou SMS s minimálně pěti srdíčky, a už je na obzoru konflikt.

Zapařit s přáteli? S výjimkami prakticky nemožné. A nejenom to. Je pouze otázkou času, kdy si dvojice sdílející společnou domácnost začne zevšedňovat a okoukávat se. Omlouvám se všem, kterým takovýto život vyhovuje. Já osobně jsem se děsila představy večerní rutiny v pantoflích u televize. Až donedávna jsem se domnívala, že za mým postojem se skrývají obavy a neblahé zkušenosti z dětství nebo z předchozího zklamávajícího vztahu. Ano, je to možné...

Mám za sebou několik nepovedených partnerských soužití. „Stejně tak to ale může být pouze mé rozhodnutí, volba žít odlišně od zažitých norem,' vysvětlila mi Lucie Mucalová. Ta obecně oddělené bydlení jako takové nijak neodsuzuje. „Láska má nespočet podob. Její univerzální definici nenajdete v žádném článku ani knize. Co si s partnerem vytvoříte, je jen vaše a naprosto originální.

Přesně takto i já ve své profesní praxi vnímám rozmanité formy vztahů. Pokud oddělené bydlení přináší páru uspokojení a oba s ním souzní, nevidím jediný důvod, proč by nemohli takto žít. Jistě, každý z nás má jistou podvědomou představu o tom, jak by věci měly vypadat, co je považováno za normální a co nikoliv. Ale kdo to stanovuje? Domnívám se, že pouze a výhradně lidé, kteří si samotný vztah a vše, co k němu patří, aktivně utvářejí.'

Oddělené bydlení: ano, či ne?

Lucie mi doslova čte myšlenky. Nechme ale promluvit fakta. Realita je taková, že oddělené bydlení praktikuje stále širší okruh jedinců. Stačí nahlédnout do oficiálních statistik a zjistit, jakým tempem narůstá počet domácností s jedním členem v posledních letech.

Ve Spojených státech amerických se takovým jedincům říká „mingles' (married but single - vdaná, ale svobodná). Oddělené bydlení si vyzkoušeli například Mia Farrow a Woody Allen, v našich uměleckých kruzích pak třeba Jiřina Jirásková a Zdeněk Podskalský...

Tento model, nebo chcete-li životní styl, byl populární napříč historickými epochami. Podobně žila i šlechta. Panovníci trávili většinu času ve svých sídlech, zatímco jejich choťové obývali menší tvrze a zámky.

Příkladem může být Karel IV. a Eliška Pomořanská. Aristokraté obývali honosné zámky, avšak ve svých oddělených komnatách, kde se pouze navštěvovali.

Společně žily výhradně rolnické vrstvy, a to z jednoho prostého důvodu: omezeného prostoru. Ten ostatně i v dnešní době pohání dvojice ke společnému bydlení. Kdo si dnes může dovolit pořídit své manželce vlastní tvrz, že? Ačkoliv i takové případy by se našly. Znám movitého manžela, který v jednom činžovním domě zakoupil dva byty - jeden pro sebe, druhý pro svou manželku.

Připouštím však, že tento model není vhodný pro všechny. Vlastně pro značnou část populace. Většina dívek a žen totiž sní o budování společného hnízdečka. O zařizování bytu či domu. Plánují nákupy nábytku, kuchyní na míru, společných ložnic. Skutečnost, že mají po svém boku partnera, jim dává pocit jistoty. „Ale není tomu tak vždy,' pokračuje Lucie Mucalová.

„Někdo si své hnízdečko zařizuje nezávisle na svém protějšku. Někteří se doslova děsí představy, že by jejich vysněný domov měl obývat někdo zvenčí. Domnívám se, že i zde můžeme pozorovat generační rozdíly. Mnoho mladých lidí nehledá vlastní byt a pevný vztah, ale spíše svobodu, zatímco jiní zase touží budovat hnízdo se svým životním parťákem.'

Samozřejmě, významnou roli hraje také ekonomické a finanční hledisko. Ve dvou se vše lépe zvládá a snáze se hradí účty. Dva nájmy představují i dvojnásobné výdaje. Nemluvě o společné hypotéce, která oddělené bydlení, jak jsme již zmínili v úvodu tohoto článku, v podstatě znemožňuje.

Podle Lucie Mucalové však nejde pouze o peníze, ale také o blízkost milované osoby. „Člověk je přirozeně nastaven na budování vztahů a touží mít někoho po svém boku.'

Proč společné bydlení?

„Mnoho mých klientů si přeje dát vztahu šanci a zůstat pod jednou střechou,' pokračuje oslovená partnerská poradkyně. „Týká se to i párů, které neplánují založení rodiny. I přesto si však přejí se svým partnerem budovat bezpečný přístav, domov. Často od nich slyším: ‚Je nádherné vracet se domů, kde vás čeká někdo, s kým si můžete povídat o tom, jak jste strávili den. Kde máte někoho, kdo vás několikrát denně obejme, kdo vás vyslechne, když se necítíte dobře. Možná nezná řešení, ale je tu. Kdybychom se vídali jen jednou týdně, mnohé zážitky by neměly takovou hodnotu. Už jen ten pocit být spolu, slyšet smích partnera i dětí, je naplňující. Mít možnost se někomu svěřit. Ano, můžeme vše dělat odděleně, ale být spolu pod jednou střechou je intenzivnější, zkrátka kompletní.

Na otázku, proč vlastně žít společně, klienti také odpovídají, že existují momenty, které samota či oddělené bydlení nenabízí. Neradi si v těch vzácných chvílích stihnou říci vše, co mají na srdci. Společné soužití je také o hloubce vztahu, kdy jsme více propojeni se světlými i stinnými stránkami svého partnera.'

Proč oddělené bydlení?

Hlavní předností odděleného bydlení je možnost volby. Nabízí zázemí i svobodu zároveň. S vlastním bytem jste na partnerovi nezávislí. V případě, že z různých důvodů potřebujete být sami, máte kam odejít. Proč se dusit ve společném bytě, když se dvojice pohádá, nebo dokonce prochází krizí? V takové situaci se vzájemná alergie ještě prohlubuje. Možnost na chvíli se distancovat, být sám sebou, může vztah zachránit.

„Z mé praxe ale znám i páry, které mají tři děti a žijí odděleně. A funguje jim to. Změna přijít může, ale také nemusí. Proto naslouchejte tomu, co partner říká, ale nevkládejte do jeho slov to, co byste si přáli slyšet. Pracujte s realitou a nevytvářejte si iluzorní představy. Lidé jsou různí. Každý z nás má právo rozhodnout se pro to, co a jak chce žít. V tom, co se mi jeví jako nemožné, může být druhý člověk zcela spokojený a naplněný. Proto nesuďme a žijme více své vlastní životy než životy těch druhých,' uzavírá Lucie Mucalová.

Když se někdo označí za single, všem je okamžitě jasné, že je svobodný a žije sám. Víte však, co přesně znamená, když je někdo mingles? Toto označení pochází z anglického termínu „married, but single' a v podstatě popisuje partnerský svazek, při kterém si každý z partnerů udržuje vlastní domácnost a tím i určitou míru nezávislosti. Je však důležité odlišit to od nespoutaného vztahu, neboť v případě „mingles' je klíčová vzájemná důvěra a zachování věrnosti.

Model „mingles' vztahů je v současnosti velmi populární, zejména mezi mladými lidmi. Ti na jedné straně chtějí udržovat partnerský vztah a počítají s ním do budoucna, na druhé straně se však nechtějí vzdát veškeré své svobody. Oddělené bydlení vnímají jako přechodnou fázi mezi randěním a vážným vztahem či manželstvím. Dále „mingles' vztahy často udržují jedinci, kteří již mají za sebou zkušenost s vážným svazkem, jsou po rozvodu, případně mají potomky z předchozího vztahu a nechtějí je vystavovat stresu spojenému se změnami v jejich dosavadním životním uspořádání. A v neposlední řadě jsou tu senioři. U nich udržování partnerského vztahu s odděleným bydlením rozhodně není novinkou. Starší lidé totiž často odmítají měnit své zažité zvyky, proto je pro ně „mingles' model ideálním řešením - získají společnost, aniž by se museli přizpůsobovat druhému a měnit své návyky.

Nicméně, otázkou zůstává, zda je tento způsob partnerství dlouhodobě udržitelný. Dokonce i odborné názory se v tomto ohledu rozcházejí; někteří v „mingles' spatřují vhodný způsob, jak se vyhnout hrozícímu stereotypu, zejména v dlouhodobých vztazích, zatímco jiní naopak varují před možnými riziky. V podstatě může oddělené bydlení přinášet pozitivní efekty do okamžiku, než se začnou partneři rozhodovat o založení rodiny. S příchodem dětí přichází i zodpovědnost, a rozhodně jim neprospěje, pokud jejich rodiče budou bydlet odděleně, ať už by jejich vztah jinak fungoval sebevíc příkladně. Uvědomme si, že stejně jako bylo kdysi považováno za extrémní sdílet domácnost s několika generacemi najednou, dnes je spíše moderním trendem úplně se vyhnout společnému bydlení.

Výhody odděleného bydlení

Dostatek osobního prostoru

Nemáte povinnost setkávat se s partnerem, pokud na to zrovna nemáte náladu. Můžete si svůj čas plánovat víceméně podle svých představ a nemusíte vysvětlovat, kde jste se zdrželi.

Čas pro sebe

Nikdo vás nenutí odsouvat své záliby stranou jen proto, abyste co nejvíce času trávili doma. Ženám nejsou vyčítány kávové dýchánky s přítelkyněmi, mužům posezení s kamarády u piva. Ať už se věnujete čemukoli, je to jen vaše rozhodnutí a nemusíte se nikoho ptát na svolení.

Prevence stereotypu

S partnerem podnikáte různé aktivity, chodíte na večeře, do kina či divadla. Na každé setkání se těšíte a nemůžete se dočkat. Tímto způsobem předcházíte nudě, která představuje významné riziko pro dlouhodobé vztahy. Nemluvě o tom, že se tím podporuje vzájemné sexuální napětí a touha. Proto často psychologové doporučují oddělené bydlení v případech, kdy se vztah dostal do slepé uličky a potýká se s krizí.

Nezávislost a samostatnost

Nespornou výhodou odděleného bydlení je skutečnost, že se nestanete na svém protějšku jakkoliv závislí a v případě potřeby se o sebe dokážete postarat.

Nevýhody odděleného bydlení

Narušení důvěry

Aby oddělené bydlení partnerů skutečně fungovalo, je nezbytné, abyste si naprosto důvěřovali. Žárlivost v tomto typu vztahu nemá své místo; partneři si hned na začátku musí vyjasnit, že být „mingles' neznamená být nevěrný.

Samota

Někdy vás může nečekaně přepadnout pocit osamělosti, a pak se často potýkáte s lítostí, že nemáte svého partnera nablízku. Stejně tak, pokud onemocníte, nemáte vedle sebe nikoho, kdo by vám okamžitě pomohl.

Finance

Placení dvou nájmů a údržba dvou domácností se prodraží více, než kdybyste žili pohromadě a o výdaje se dělili.

Absence společného života a sdílených zkušeností

Pokud nežijete společně, můžete mít o svém partnerovi do určité míry zkreslenou představu. V zásadě nevíte, jak řeší krizové situace, jakým způsobem zvládá péči o domácnost, jak se chová ve stresových momentech… Některé páry časem zjistí, že společné bydlení nebude fungovat, protože životní styl jednoho partnera se neslučuje s tím druhého. Obzvláště významným problémem se to stává v případě, kdy už byla založena rodina, a nyní si partneři nevědí rady, jak se s touto situací vypořádat.

Oddělené bydlení je ideální pro ty jedince, kteří dokáží překonat pocity osamělosti, umí se věnovat jiným aktivitám než svému partnerovi a jsou soběstační. Pokud se spíše řadíte k těm, kteří si nedokáží představit ani jeden víkend bez své drahé polovičky, jste majetničtí a nedokážete partnerovi stoprocentně věřit, je lepší se tomuto „mingles' vztahu raději vyhnout.

Jestliže si nejste jisti, jak udržet vztah při odděleném bydlení, nebo si přejete posunout vaše partnerství na novou úroveň, ale nedaří se vám nalézt vhodný způsob, vyhledejte pomoc psychologa. Ten vám díky svým rozsáhlým zkušenostem v oblasti partnerských vztahů nabídne nový úhel pohledu a pomůže vám nalézt řešení vaší situace.

Vážný vztah a domov