Jestliže si stanovujeme mety, které nás ženou kupředu směrem k pozitivním transformacím, dáváme tím najevo našemu partnerovi, že se zajímáme o svůj vlastní osobní rozvoj a také, v neposlední řadě, o potřeby a přání toho druhého. To následně kreuje atmosféru pro vzájemný růst (osobnostní i vztahový), a to je jedna z nejúžasnějších zkušeností, kterou můžeme v rámci partnerství zakusit.
Občas se ovšem přihodí, že navzdory veškeré snaze dochází ve vztahu ke sporům a zbytečným neshodám.
Častokrát je to zapříčiněno tím, že každý hovoří "odlišným jazykem". Tento zajímavý jev popisuje americký manželský poradce Gary Chapman ve své knize "Pět jazyků lásky". O jaké jazyky se jedná?
Jedná se o manifestace lásky skrze slova, jež upevňují důvěru a pocit jistoty v partnerství. Jako příklad můžeme uvést vyjádření jako: "Jsi pro mě vším", "Jsi pro mě nesmírně důležitý/á", "Plně ti věřím", "Vždy se na mě můžeš spolehnout". Pro některé z nás jsou právě tato slova tím primárním a jediným důkazem toho, že nás ten druhý doopravdy miluje a zbožňuje.
Pro jedince, kteří mluví tímto jazykem, je zásadním projevem lásky společné trávení času. To znamená příležitost participovat na aktivitách, které jeden z partnerů preferuje, a sdílet tak vzájemné prožitky. Ilustrativním příkladem může být romantická procházka v parku ve dvou, intimní večeře při svíčkách, sportovní aktivity, cestování nebo třeba hraní společenských her.
I když se může zdát, že zahrnování partnera materiálními dary spadá spíše do sféry povrchních projevů citů, pro mnoho z nás je právě toto důkazem skutečného zájmu a péče. Obdarovávání je vnímáno jako způsob, jak vyjádřit snahu věnovat něco, co partnera potěší a vykouzlí mu úsměv na tváři. Ať už se jedná o drobné, či luxusní dary, vždy je zde přítomno silné emoční pouto a sdělení.
Tento jazyk se soustředí na praktické projevy lásky v každodenním životě. Například převzetí části domácích povinností, vytvoření útulného prostředí, podpora v obtížných situacích nebo třeba snaha zbavit se nepříjemných zlozvyků, které partnerovi vadí, ale s tichou tolerancí je snáší.
Jako třeba kouření cigaret. Všichni dobře víme, že škodí zdraví. Mnozí se ovšem mylně domnívají, že největší hrozbu představuje nikotin. Ten je sice silně návykový a není bez rizika, avšak nepředstavuje hlavní příčinu onemocnění spojených s kouřením. Hlavní příčinou je toxický dým, který vzniká při spalování tabáku a nepříjemně obtěžuje okolí. Nejlepší řešení je samozřejmě s tímto zlozvykem úplně přestat. To ovšem ne každý zvládne a dokáže.
Pro ty, kteří preferují tento jazyk, jsou doteky a tělesná blízkost klíčovými projevy lásky a sblížení. Ilustrativním příkladem mohou být častá objetí a polibky, laskavé pohlazení partnera během dne, stejně tak i projevy sexuální touhy a náklonnosti.
Pro osoby, které mají fyzický kontakt jako svůj primární jazyk lásky, je velmi důležité porozumět tomu, jakým způsobem pro ně fyzická blízkost demonstruje lásku a jaké formy doteků jsou pro ně nejpodstatnější a nejpříjemnější.
Vzájemné zrcadlení (sebereflexe)Většina z nás má ve zvyku, pokud si již dáváme nějaké vize a cíle do nového roku, pracovat primárně na svých domnělých slabostech a nedostatcích. Mnozí tak během ledna přeplní fitness centra, rezervují si konzultaci v nutriční poradně, nemilosrdně vyhodí ze spíže veškeré cukrovinky, zapíší se do kurzu anglického jazyka nebo třeba na hodiny jógy. Jakákoli činnost, která je pro nás určitým způsobem prospěšná (ať už pro tělo, nebo pro duši), je jistě velmi pozitivní a rozhodně se cení. Není nic lepšího, než mít skvělý pocit ze sebe sama a z toho, co děláme. Jak ale již dávno napsal anglický básník John Donne - žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Takže veškerá naše snaha stát se lepší verzí sebe sama, ať už v jakémkoli ohledu, se zákonitě promítne i do našich mezilidských vztahů, zejména těch partnerských. Přičemž platí, že čím spokojenější jsme sami se sebou, tím harmoničtější a zdravější vztah máme se svým protějškem. |
Před nedávnem jsme se vraceli vozem z rodinné oslavy. Náš nejstarší vnuk konečně sjednotil nejbližší příbuzné, aby se všichni společně sešli na oslavu jeho dosažení plnoletosti. Během cesty po dálnici jsem koutkem oka zahlédla billboard, na němž stálo: "Láska se nedělí, láska se násobí." Žádných dalších detailů na obrovské fotografii jsem si nestačila všimnout, ale spojení lásky s matematikou v takto rozsáhlém kontextu mi nešlo z hlavy.
Večer jsem si sedla k počítači a zjistila jsem, že se jedná o reklamní slogan nového pražského projektu, který podporuje pěstounství a pěstounské rodiny...
Jedna moje dlouholetá kamarádka působí již téměř pětadvacet let jako ředitelka nadačního fondu, který aktivně podporuje pěstounské rodiny a děti v pěstounské péči. Neznám nikoho jiného, kdo by tak dlouho a se stejným zápalem pracoval pro blaho druhých. V minulém roce byla dokonce za svůj výjimečný přínos v oblasti náhradní rodinné péče oceněna prestižním celostátním titulem "Osobnost nadačního sektoru". Moc jsem jí to přála. Byla to alespoň malá satisfakce a náplast na zklamání, které zažila ve vlastní rodině...
Slogan o lásce, která se nedělí, nýbrž násobí, ovšem nesouvisí pouze s péčí o děti z dětských domovů a ústavů. Letos v březnu jsme s celou naší rodinou z druhé větve patřičně oslavili devadesáté narozeniny mojí drahé maminky, která si navzdory Alzheimerově chorobě nadále žije poklidně a bez starostí v seniorském domově. Je tam velmi spokojená a cítí se tam v bezpečí. Jediné, co stejně jako drtivá většina jejích vrstevníků potřebuje, je cítit lásku. Laskavé pohlazení, vřelé objetí a nekonečnou trpělivost znovu a znovu jí naslouchat. Proto si s ní voláme každý den, střídáme se v pravidelných návštěvách a vymýšlíme nejrůznější společné zážitky, i když se tyto vzápětí nenávratně rozplynou. Avšak každý prožitý okamžik radosti je pro ni nesporným důkazem lásky těch, kdo jí tento okamžik připravili. Takže naše "sendvičová generace" by měla mít nekonečné množství lásky pro všechny, kým je obklopena. Z jedné strany minimálně jedním z rodičů, pokud nám to bylo dopřáno, a z druhé strany vnoučaty. A občas již i pravnoučaty... A samozřejmě by v tomto sendviči neměla chybět ani hluboká láska k naší drahé polovičce, jakožto výrazné koření v tomto bohatém rodinném sendviči... Někdy lahodně sladké, jindy zas malinko štiplavé...
Díky zmíněnému sloganu "Láska se nedělí, láska se násobí" jsem si ovšem uvědomila ještě jednu jeho důležitou dimenzi. Tou je umění odpustit, pochopit a přijmout i lásku, která je rozvětvená více, než je běžné. Touha po lásce často donutí odpustit nevěru, pochopit nestandardní komunikaci s bývalou rodinou, anebo třeba s radostí přijmout pozvání od vnuka na oslavu jeho osmnáctin u jednoho stolu i s jeho "vlastní" babičkou. Po dlouhých šestatřiceti letech... Ostatně, vždyť právě tzv. patchworkové rodiny do dnešního moderního světa neodmyslitelně patří. Píše se o nich v beletristické literatuře, jejich složitá problematika se masivně probírá na internetu, a dokonce se o nich natáčejí filmy i televizní seriály.
Asi je opravdu největším životním štěstím umět lásku nikoli dělit, ale násobit. Tolikrát, kolikrát je zrovna potřeba. A kdy jindy než právě teď, když je krásný máj, lásky čas. Bez ohledu na to, že Mezinárodní den rodiny je pro letošní kalendářní rok již zase minulostí...
Mimořádně krásné vztahy v průběhu celého života vám přeje a na brzkou viděnou v malebných Roztokách se upřímně těší
HŠ
Glosa Hany Švejnohové
Pro hodnocení se musíte přihlásit
Potkal jsem ji jednoho deštivého odpoledne v antikvariátu na Starém Městě. Schovával jsem se před deštěm a ona si prohlížela staré knihy o Praze. Její vlasy voněly po vlhkém listí a úsměv měla takový, že jsem se cítil jako v pohádce.
Začali jsme si povídat o knihách, o Praze, o životě. Zjistili jsme, že máme oba rádi jazz a staré filmy. Po týdnu jsme šli na první rande do jazzového klubu. Seděli jsme blízko pódia a já se nemohl vynadívat na její rozzářené oči, když poslouchala saxofon.
Jednou v noci, když jsme se procházeli po Karlově mostě, jsem ji poprvé políbil. Měsíc svítil na Vltavu a já věděl, že ji miluju. Věděl jsem to už dlouho, ale bál jsem se to říct. Ona mi řekla, že to ví a že mě miluje taky. Byl to ten nejkrásnější moment v mém životě.
Teď jsme spolu už pět let. Bydlíme v malém bytě na Letné a máme kočku jménem Karel. Každý den se probouzím vedle ní a jsem vděčný za to deštivé odpoledne v antikvariátu. Naše láska je jako stará kniha, kterou čteme pořád dokola a nikdy nás neomrzí.