Pro tropické deštné lesy je charakteristické relativně stabilní podnebí. Průměrná teplota, oscilující mezi 26-28 stupni Celsia, pramení především z intenzivního slunečního záření, což je pro oblast rovníku typické. Tropický deštný prales představuje zalesněný biom, jenž se vyznačuje permanentně teplým a vlhkým klimatem s vysokým objemem srážek. Tyto lokality se nacházejí především v rovníkových zónách Země, přičemž nejvýznamnější z nich jsou amazonské deštné lesy, konžské deštné lesy a lesy na poloostrovech Přední a Zadní Indie. (tento region).
Ačkoli už samotné přezdívky pralesů jako "plicní orgán planety Země" nebo "největší lékárna světa" naznačují jejich mimořádný význam pro lidstvo, nemění to nic na skutečnosti, že jsou kontinuálně káceny a jejich rozloha se každým dnem zmenšuje.
Paprsky zde dopadají takřka kolmo na povrch, a teplo se tak u země hromadí. Proto bychom v této oblasti netrpěli chladem ani v nejchladnějších měsících, kdy zde teplota klesá na 18 stupňů. K takovému ochlazení dochází nejčastěji před rozedněním, aby následně docházelo k opětovnému oteplení. To přeruší až odpolední tropické lijáky. Jakmile ustanou, teplota opět stoupá až do soumraku. Je nutno podotknout, že tento proces probíhá výhradně v lesích v blízkosti rovníku. Čím více se od něj vzdalujeme, tím zřetelnější je klimatická odchylka.
Tropické deštné lesy se nacházejí v lokalitách, kde dochází k zahřívání vzduchu a jeho stoupání. Ve větších výškách se teplý a vlhký vzduch ochlazuje, vodní páry kondenzují a po poledni následují bouře provázené silnými lijáky, které vyprodukují srážky o ročním úhrnu 1500 až 10 000 mm! V ustáleném průběhu srážek dochází během roku ke dvěma výjimečným obdobím, jež se vyznačují nástupem masivních přívalových lijáků, známých pod označením zenitální deště.
Podobně jako u teploty se taktéž u srážek mění situace s narůstající vzdáleností od rovníku. Ve vzdálenějších oblastech se prohlubuje období sucha, které však není na škodu, právě naopak, toto období je jednou z podmínek správného fungování tropických deštných lesů. Obecně vzato totiž platí, že důležitější je rozložení a načasování srážek než jejich objem a intenzita.
Jedno z mnoha "nej", kterým se deštné lesy definují, je jejich různorodost. Podle všeho jde o nejbohatší suchozemský biotop na naší planetě, kterému mohou konkurovat snad jen nádherné korálové útesy hluboko pod hladinou moře. Pralesní ekosystémy jsou co do fauny i flóry natolik pestré, že se v nich nachází polovina všech dosud objevených druhů organismů.
Flóra tropických deštných pralesů je opravdovým div světa. Pestré škále tamních rostlin dominují stromy, z nichž stojí za zmínku kupříkladu tzv. monokaulní stromy s jednoduchým, nevětveným kmenem. To jsou například palmy. Kmen většiny stromů bývá rovný a štíhlý, nezřídka lze ovšem spatřit i kmeny s několikametrovými pilíři v dolní části, což je typické například pro čeledi dvojkřídláčovitých, luštinatých nebo kakaovníkovitých. Většina stromů v deštném pralese je chráněna tenkou hladkou kůrou světle šedé či zelené barvy, a jelikož se nezbytné živiny vyskytují na samém povrchu zeminy, bývá kořenový systém takových stromů obvykle měkký.
Stáří tamní stromové flóry lze stanovovat jen s obtížemi. Stromy totiž nemají letokruhy. Odhadovaný věk těch nejstarších je nicméně 250-300 let.
Pokud bychom si přáli osobně zhlédnout všechny dosud známé popínavé rostliny světa, procházka po deštném pralese by nám značně usnadnila úkol. Nachází se zde až 90 % všech doposud známých lián, které se jako hadi vinou po kmenech stromů směrem ke světlu. Nutno podotknout, že mnohdy nejde o žádná drobná lanka, ale o pořádné "macky", dosahující průměru až 30 centimetrů a délky několika set metrů! Vizuální zážitek při pohledu na liány dokresluje taktéž jejich odlišný způsob ukotvení ke kmeni.
Liány opěrné se o kmen pouze opírají, liány ovíjivé strom obtáčejí a kořenové liány pro změnu disponují speciálními úchyty, usnadňujícími pohyb vzhůru.
Nelze nezmínit i epifyty a tzv. škrtiče. Epifyty jsou přisedlé rostliny, vyrůstající z kmenů, větví i listí. Přestože tyto rostliny rostou na jiných žijících rostlinách, neparazitují na nich ani jim nijak neškodí. Samostatně přijímají vodu ze srážek a vzdušné vlhkosti pomocí vzdušných kořenů nebo speciálních chlupů na povrchu rostliny. Panuje-li období sucha, rostlina se s tím efektivně vypořádá jakýmsi "úsporným režimem", který spočívá například v zadržování vody v listech pro horší časy.
Například bromélie je schopna uchovat ve svých listech až litr vody a kromě toho též organický odpad, jenž poskytuje ideální útočiště malým obojživelníkům. Druhou skupinou jsou tzv. škrtiči, kteří vyrůstají stejně jako epifyty a postupně, jak jim mohutní kořeny, svírají hostitelský strom stále pevněji, až mu nakonec zabrání v dalším růstu do šířky a v přístupu kyslíku. Oproti epifytům jsou tudíž podstatně méně tolerantní k "napadené" rostlině. Většina škrtičů náleží k rodu fíkovníků či klusií.
Tropické deštné lesy nabízejí rozmanitost jinde nevídaných rozměrů. Flóra, jež je sama o sobě obdivuhodná, je domovem pro neméně zajímavou faunu, zahrnující většinu známých druhů. Otázkou ovšem zůstává, jak je možné, že dokáže taková pestrá směsice žít pohromadě. Možné vysvětlení spočívá v rozmanitém prostoru a bohatém množství potravy všeho druhu, jež se mezi žijící živočichy rozprostře. Kromě toho se tvorové liší v mnoha aspektech, zahrnujících zejména rozdílnou dobu jejich aktivity.
Někteří jsou aktivní ve dne, jiní v noci, a tak si bohatá pralesní fauna udržuje vcelku fungující, i když nemilosrdný systém vzájemného soužití.
Život v deštném pralese není žádný med a stát se kořistí je v takovém prostředí až děsivě jednoduché. Příroda za tímto účelem uzpůsobila vzhled některých zvířat barvami, které jim dokážou nejednou zachránit život. Mají živočicha zneviditelnit, nebo naopak zviditelnit natolik, že to případného predátora odradí. Příkladem prvního způsobu mohou být stromové ještěrky, které díky preciznímu zbarvení a pomalému pohybu dosahují dokonalého splynutí s okolním listím a větvemi.
Dalším typickým příkladem jsou chameleoni, jež mají výhodu ve schopnosti barevně se přizpůsobovat svému okolí (množství barev je nicméně navzdory mýtům omezeno). Trochu jiným případem jsou zvířata, která chrání výrazná barva, působící v zeleno-hnědém prostředí nepatřičně. Taková zvířata jakoby už z dálky varovala, že jsou prudce jedovatá. Nejtypičtějším příkladem jsou žabky rodu Dendrobates, mezi něž spadá i pralesnička batíková, která je sice roztomilá a vesele barevná, ale zároveň prudce jedovatá.
Amazonie je největším tropickým deštným pralesem světa s rozlohou přes 5 000 000 km2 . Zasahuje do několika států v Jižní Americe - Bolívie, Peru, Ekvádoru, Kolumbie, Venezuely, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany.
Kromě bohaté fauny a flóry tu lze narazit i na kmeny původních domorodých obyvatel, které neustálým odlesňováním rovněž trpí, neboť pro ně prales představuje domov, poskytující útočiště, potravu i zdroj tradiční medicíny. Současný stav Amazonie není neutěšený výhradně vinou zahraničních těžařů, z velké části je způsoben aktivitou místních rolníků, jež za dotační podpory od vlády tuto oblast osídlili a nyní se spolu s měnícím se stavem úrodnosti půdy pravidelně přesouvají jinam.
Původní rozloha pralesů činila přibližně 18 milionů km2, což je zhruba rozloha Bangladéše.
Mezi ekology a odpůrci odlesňování převládá názor, že největší podíl na bezohledné destrukci deštných pralesů mají velké těžařské společnosti, které se ženou za ziskem a vyhledávají zejména zdroje tvrdého dřeva, například mahagonu nebo cedru, jež jsou vhodné k výrobě nábytku. Tyto společnosti ovšem nejsou jedinými "škůdci" v oblasti. Velký problém představuje taktéž působení tamních nemajetkových rolníků, kteří kácí a vypalují oblasti deštného pralesa, aby tak získali prostor pro pole či pastviny.
V těchto zemích bohužel nezabraňuje podobnému jednání zákon, protože zde vlastnická práva fungují buď velice špatně, anebo vůbec. Většina rozvojových zemí vidí v rozprodávání území deštných pralesů snadný zisk, který v jejich očích zastíní skutečnost, o jak velkou oběť se jedná. Posledních pár let k stávajícím problémům přibyla ještě další kontroverzní záležitost - výstavba hydroelektráren, které kupříkladu v Amazonii zaplavily velkou plochu pralesa a připravily tak o domov mnoho živočichů.
Brazilská vláda dala před lety zelenou výstavbě dalších takových hydroelektráren a předem tím odsoudila k zániku nebo minimálně k přesunu řadu dalších živočichů.
Otázkou, jak neustávajícímu odlesňování zamezit, či jej alespoň zpomalit, se zabývá celá řada organizací. Způsoby jsou rozmanité, od bojkotu až po hledání cestiček v politice. Vyspělé státy by kupříkladu mohly snížit míru destrukce tím, že by rozvojovým zemím platily za ochranu lesů, což je ovšem spíše vroucné přání než možný scénář brzké budoucnosti. Běžní lidé mohou být nápomocni alespoň tak, že bojkotují nákup zbytných výrobků s obsahem pocházejícím právě z deštných pralesů. Ať už je řeč o palmovém oleji ve výrobcích všeho druhu, nebo třeba o toaletním papíru.
Většina obsahuje jen minimum recyklovaných surovin. Kvůli tomu se denně spotřebuje papír z asi 270 000 stromů, ačkoliv by v ideálním případě mohlo jít o podstatně nižší číslo.
Pozvěte partnera na rande do zoologické zahrady v České republice. Co takhle vyrazit do té v Praze nebo v Plzni?
[ivi].
Na odpadu z výroby nebo ze skladů začínají firmy místo jeho drahé likvidace vydělávat. K tomu, aby ho prodávaly k dalšímu zpracování, je navíc tlačí zelená pravidla Evropské unie. Český start&8209;up Cyrkl Zdrojová platforma k tomu vytvořil digitální odpadové tržiště. Odpad obchodních řetězců, stavebních firem, automobilek a dalších podniků si tu kupují nejčastěji recyklační společnosti, zpracovaný materiál zde pak opět prodávají.
Cyrkl vznikl v roce 2018, fungovat začal o dva roky později. Působí ve 12 zemích střední a západní Evropy. Loni už přes jeho tržiště virtuálně proteklo 1,7 milionu tun materiálu v hodnotě necelých 100 milionů eur. Nyní je v odpadové platformě zaregistrováno téměř 18 tisíc firem.
Firma loni meziročně ztrojnásobila obrat na asi půl milionu eur (přes 12 milionů korun), letos míří na 1,8 milionu eur (přibližně 43 milionů korun). V kategorii menších firem se loni dostala do žebříčku Deloitte nejrychleji rostoucích technologických společností střední a východní Evropy.
Zakladatel a hlavní majitel firmy Cyril Klepek má ale mnohem větší ambice. Na přelomu letošního a příštího roku si chce jít pro velkou investici a začít expanzi mimo Evropskou unii. Nejdřív do Turecka, Mexika a Spojených států amerických, následně pak i na další kontinenty. &8222;Do tří let bychom rádi byli ve všech velkých ekonomikách na světě,&8220; plánuje. Od nového investora by chtěl na expanzi získat 12 až 15 milionů eur.
V roce 2020 byl Cyrkl v zisku, nyní to ale neplatí. &8222;Musíme hodně rychle růst. Chceme změnit nakládání s odpadem po celém světě a ve finále tady bude prostor jen pro několik hráčů,&8220; říká Klepek.
Už teď má konkurenci v dalších digitálních platformách. Na podobném principu jako Cyrkl fungují například dánský Waste Outlet, italský Wastly nebo španělský ScrapAd. Nahrává jim, že jde o relativně konzervativní odvětví, v němž se zatím online nástroje příliš nevyužívají. &8222;Největší konkurencí je ale klasický odpadový trh,&8220; říká Klepek. Právě tradiční model, kdy se většina odpadového materiálu spálí nebo uloží na skládky, chce změnit.
Odpadové odvětví je relativně konzervativní. Největší konkurencí online tržišť je stále spalování a skladování odpadu.
Podle studie společnosti Allied Market Research měl v roce 2020 globální odpadový byznys zahrnující sběr, přepravu, likvidaci či recyklaci hodnotu 1,6 bilionu dolarů. Do roku 2030 se má toto číslo zvýšit zejména vlivem růstu populace a industrializace rozvojových zemí o více než polovinu na 2,5 bilionu dolarů.
Naprostou většinu tvoří průmyslový odpad, zejména ze stavebnictví, těžařství a industriální výroby. Domácnosti mají například v EU na celkové produkci podíl 9 procent.
Původně šel Klepek jiným směrem. Vysokou školu ekonomickou ukončil diplomkou na téma analýza církevních restitucí v Česku. Pokračoval doktorátem, zároveň si ho ale jako absolventa roku vytáhl na ministerstvo financí Andrej Babiš. &8222;Po pár měsících jsem odešel, protože jsem zjistil, že mé analýzy, jak mají obce hospodařit lépe, vůbec nečte,&8220; vzpomíná Klepek.
Poté zamířil do Raiffeisenbank, kde dostal na starost bankovní inovace. Za své tříleté působení tam vybudoval konzultační část, která radí firmám, jak zlepšit financování a plánování byznysu. V bance poprvé výrazněji narazil na téma cirkulární ekonomiky, tedy koncept, který upřednostňuje opětovné využívání materiálů a minimalizaci plýtvání se zdroji. Víc ho tehdy začala prosazovat i Evropská unie.
Klepek se ponořil do veřejně dostupných dat a došel k závěru, že zisk surovin se rychle prodražuje a ekonomika je extrémně závislá na materiálech vzniklých pomocí fosilních zdrojů, což v kombinaci s tlakem na ochranu životního prostředí bude směřovat k tomu, že průmysl bude v budoucnu hledat ekologičtější náhrady materiálů.
Na cirkulární ekonomiku a šetrné zacházení s materiálovými zdroji se pak zaměřil i v inovační poradenské agentuře Direct People, kde pracoval na proměně materiálových toků a odpadovém hospodářství například ve Škodě Auto nebo ve firmě L&8217;Oréal.
V tomto období si vzal několik měsíců volno a přemýšlel, jak v odpadovém oboru rozjet vlastní byznysový smysluplný projekt. V roce 2018 začal pracovat na první verzi online &8222;seznamky&8220; propojující firmy, které se potřebují zbavit odpadu, se společnostmi s potenciálem využít ho. O rok a půl později pak za své peníze a z půjček od rodičů a přátel spustil ostrý provoz.
Nové odpadové tržiště o něco později zaujalo investory. Nejprve přišlo 200 tisíc eur od fondu Tilia Impact Ventures, který založili Silke Horáková, spolumajitelka nakladatelství Albatros Media, a spoluzakladatel Impact Hubu Praha Petr Vítek. Později se přidala investice dvou milionů eur od developerské a investiční firmy Vertue.
Díky finanční injekci začal Cyrkl expandovat do zahraničí a do svého podnikání přidal i poradenství. Firmám pomocí datové analýzy ukazuje, jak mohou změnit nakládání s odpadem a jak díky tomu ušetřit a snížit emise skleníkových plynů.
Rozbor odpadového hospodářství Cyrkl vypracoval například pro výrobní závody Siemensu, Škody Auto, IKEA nebo Mattoni 1873. &8222;Spolupráce byla na vysoké profesionální úrovni. Bylo vidět, že o věci přemýšlejí, a poskytli nám důkladné zpracování výstupů. Oceňujeme také semináře pro lidi z praxe, například podnikové ekology,&8220; chválí mluvčí jmenované nápojářské firmy Andrea Brožová.
Zatímco ze začátku tvořily hlavní příjem Cyrklu poplatky za prémiové členství v digitálním tržišti, které stojí od 700 korun měsíčně, nyní plyne převážná část výnosů z poradenství i asistovaného prodeje odpadu s aukcí.
Přestože nejvíc klientů má Cyrkl z řad středních firem, zájem o odpadové služby podle Klepka nyní roste zejména mezi velkými průmyslovými podniky. &8222;Čím dál víc si uvědomují potenciál úspor, protože mají obrovské množství materiálu. Firmy podle našich analýz v průměru ušetří 450 tisíc eur a 2500 tun CO2. U velkých firem se ale bavíme i o milionech eur,&8220; tvrdí šéf odpadového start&8209;upu.
Velké podniky také motivuje, že po nich Evropská unie začíná vyžadovat takzvané nefinanční reporty. Zahrnují i informace o nakládání s odpady. Například Siemens v Česku tak loni podle mluvčí Mariany Kellerové produkci odpadu meziročně snížil o 40 procent. &8222;Recyklujeme, prodáváme nebo dále zpracováváme 97,5 procenta odpadu,&8220; říká.
Sdílet článekTWEET
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Potkali se na ekologickém festivalu v Českém Krumlově. Ona, Lenka, s úsměvem od ucha k uchu, prodávala bio-kosmetiku, on, Petr, aktivista za práva zvířat, rozdával letáky. Už první pohled na sebe zanechal v obou hluboký dojem. Vznikla mezi nimi okamžitá chemie, o které se sice psalo v romantických románech, ale v realitě se s ní člověk setkával málokdy.
Začali si psát na ekologické seznamce, kde se Petr registroval zrovna ten den, co ji viděl. Hodiny a hodiny si psali o svých ideálech, o ochraně přírody, o toulavých kočkách a o tom, jak moc jim vadí plastové obaly. Po měsíci virtuální komunikace se rozhodli pro první rande. Sešli se v útulné veganské kavárně, kde si dali bezlepkový koláč a kávu z fair trade produkce.
Během rande zjistili, že toho mají společného mnohem víc, než jen lásku k přírodě. Po několika dalších schůzkách si uvědomili, že se do sebe zamilovali. Chodili na protesty, piknikovali na loukách a pečlivě třídili odpad. Jejich láska rostla s každým novým dnem. Petr a Lenka se nakonec vzali na svatbě v přírodě, slibujíce si věčnou lásku pod stromy, které společně zasadili.