| zpět na doporučení |
Všechno má svůj čas, udanou chvíli, veškeré dění pod sluncem má svůj časový úsek. (Kazatel 3). Ovšem vytrvalost potřebujete k tomu, abyste naplnili Boží vůli a obdrželi to, co bylo zaslíbeno. (Židům 10,36)
Než se vůbec pustím do hledání životního druha, je dobré zvážit, zda pro mne již nastala ta pravá chvíle. Někteří lidé se zamilují třeba v jednadvaceti letech či dříve, jiní třeba až ve čtyřiceti nebo i později. Nedá se říct, že jedna nebo druhá varianta je ta správná. Pro každého jedince je ten časový úsek odlišný.
Někteří jedinci vůbec nemají tušení, v jaké fází svého života budoucího partnera objeví. Až se to jednoho dne nenadále stane, bude to pro ně moc pěkné překvapení. Nicméně většina lidí v určitém životním období pociťuje, že by již mohl být ten pravý moment někoho poznat nebo alespoň začít s hledáním a vyvíjejí aktivity tímto směrem. Rozhodnu-li se tedy napomoci svému seznámení, potom dnešní doba mi nabízí nejrůznější alternativy, které křesťanům v minulosti nebyly dány. Jednou z nich jsou křesťanské seznamky a akce, které jsou určeny nezadaným křesťanům.
Aktivní nebo pasivní hledání?
Boží slovo v záležitosti hledání životního druha je vyvážené. Některé pasáže Písma svatého a též konkrétní příklady z osudů některých biblických postav poukazují na aktivní hledání druha. Z jiných míst by se naopak mohlo usuzovat spíše doporučení pasivního hledání (případně úplného nehledání). Uveďme si dva příklady.
Ten, kdo našel manželku, nalezl štěstí a získal přízeň Hospodina. (Přísloví 18,22). Jestliže "našel", implikuje to, že musel vyhledávat. Nebo přinejmenším musel alespoň trošku počítat s touto eventualitou.
Jsi-li vázán k ženě, nesnaž se rozvést; jsi-li bez ženy, nežádej si ji. (1. Korintským 7,27). Zde je vyjádření apoštola Pavla, který nebyl v manželství a na některých místech svých epištol zdůrazňuje výhody svobodného života. Avšak současně uvádí: Avšak každý má svůj vlastní dar od Boha, jeden tak, druhý jinak. (1. Korintským 7,7). Tedy někdo má povolání k manželskému svazku, jiný ke svobodnému životu. Realita je taková, že spousta lidí je povolána k životu v manželství. Tito lidé budou v pravý čas aktivně pátrat nebo alespoň očekávat a vyhlížet seznámení s vhodným životním partnerem.
Dalším aspektem dané záležitosti je to, že po určitou dobu je vlastně každý člověk povolán ke svobodnému životu. Někdo jen do dvaceti let, někdo třeba do třiceti, či dokonce padesáti i déle. V této době, tedy v období svobodného života, pro nás mohou být platná Pavlova slova: Jsi-li bez ženy, nežádej si ji. To ovšem neznamená, že by to mělo platit napořád. Ve vhodný čas - když nalezneme životního druha - končí etapa našeho povolání ke svobodnému životu a začíná povolání do manželství. Ať už jsme protějšek usilovně hledali (ten, kdo našel ženu...) nebo ani nehledali (nežádej si ji...), ale Pán nám životního druha přivedl do cesty sám, jelikož tušil, že manžela/manželku potřebujeme a že je to správná cesta. Křesťanů, jež mají od Pána Boha povolání ke svobodnému životu po celý svůj pozemský život, není mnoho.
V jaké životní etapě se nacházíme a zda už nastal čas se seznámit, na to neexistuje univerzální rada. Každý si musí najít tuto odpověď sám. Každého, kdo o to stojí, povede Ježíš osobně a konkrétně. Bude mu poskytovat svá doporučení a rozumnost ke správným rozhodnutím. Kdo věnuje svůj čas vztahu s živým Bohem, nemusí mít obavy, neboť Bůh mu pomůže objevit správný směr.
Dalo by se uvést spoustu zajímavých příběhů seznámení některých biblických postav, jak jsou zaznamenány v Písmu svatém. Například seznámení Izáka, Jákoba, Mojžíše, Rút a dalších starozákonních postav. Tyto příběhy prezentují pestrost Božích cest a rozdílné způsoby, kterými Hospodin svým ovečkám přiváděl do cesty partnery, které jim vybral. Občas to bylo za aktivního přispění daného člověka nebo dalších lidí v jeho okolí, jindy téměř bez potřeby lidské činnosti. A stejné je to i dnes. Neexistuje obecná šablona, dle níž bychom mohli tvrdit, že Bůh v záležitosti seznámení jedná pouze tak a tak. On je svrchovaným Pánem nade vším živým. S každým jedincem jedná individuálně a pro každého má svůj plán. Nicméně Boží slovo ukazuje určitý rámec Božího konání. Pokud žijeme v souladu s Božím slovem, můžeme očekávat, že Bůh bude vyslyšet naše modlitby a zcela konkrétně nám ukáže směr, který má připravený pro náš život.
Boží plán s jedincem
Původcem a autorem manželského svazku je Bůh. Starý zákon začíná stvořením univerza, stvořením lidské bytosti a ustavením prvního manželství. Bůh stvořil Adama a Evu, přivedl je k sobě a posvětil jejich svazek.
Obdobu nacházíme v Novém zákoně. Ježíš zahájil svou veřejnou činnost tím, že vykonal zázrak na svatbě v Káně Galilejské. Není náhoda, že zrovna tam se stal první zázrak. Bůh nám tím dává vědět, že ani v novozákonní době se význam manželství nikterak nezměnil. Tento první zázrak učinil Ježíš v Káně Galilejské a zjevil svou slávu; a jeho učedníci v něho uvěřili. (Jan 2,11). Bůh tím zároveň naznačil, jak moc mu na manželstvích záleží. O to více mu záleží na křesťanských manželstvích, kde je živý Bůh uprostřed nás. Křesťanský svazek je společenství živého Boha, muže a ženy. Ježíš přišel na svatební veselku do Káně a byl tam s nimi. A právě tak chce být uprostřed našich manželství.
Vše má svůj čas
Při hledání partnera je obvykle potřeba jistá míra trpělivosti. Nedá se to uspěchat a koneckonců nejde o rychlost, ale o finální výsledek. Se svým budoucím manželem/manželkou strávíme dohromady spoustu času. Tudíž to, kdo to bude, má velký význam. Výběr druha je druhé nejdůležitější životní rozhodnutí. Samozřejmě tím prvním a nejdůležitějším je přijmout Ježíše za svého Spasitele a Pána.
Naplnění v Boží přítomnosti
Pokud náležíme Bohu, pak je naše srdce naplněno jeho láskou a jeho blízkostí. Neexistuje nic lepšího na světě. Největší uspokojení pro lidskou duši přichází ze živoucího spojení s Bohem, z pobývání v jeho přítomnosti. Tehdy nalezneš v Všemohoucím zalíbení a pozvedneš k Bohu svou tvář. (Job 22,26). Tento Boží dar vyplňuje lidské srdce ještě více než láska mezi mužem a ženou. Tak to Bůh naplánoval. Toto uspokojení vnímáme již během našeho života a samozřejmě ještě více ho budeme pociťovat v nebesích, kde život získá ještě lepší a vyšší dimenzi a intenzitu. Pobývání v Boží blízkosti a uspokojení, které z toho pramení, je jeden z hlavních smyslů lidské existence.
I bez partnera je jedinec plnohodnotný
V podstatě se dá říci, že i kdyby měl jedinec zůstat v pozemském životě sám (to jest bez životního druha), ale měl Boží lásku, má to podstatné. A stejně tak platí: i kdyby získal veškerý pozemský svět se vší jeho pomíjivou slávou, i kdyby měl lásku všech lidí, toho nejlepšího partnera, ale neměl Boží lásku, stále nemá nic, co by naplnilo jeho nitro. Naše srdce dokáže naplnit jen sám Bůh. Dáváš mi poznat cestu k životu, hojnost radosti je u tebe, věčná slast po tvé pravici. (Žalm 16)
Potkal jsem ji úplnou náhodou v parku na lavičce. Četl jsem si knihu a ona krmila holuby. Její úsměv mě okamžitě okouzlil. Zeptal jsem se jí, jak se jmenuje a ona mi řekla, že je Marie. Mluvívali jsme spolu celé odpoledne o všem možném.
Začali jsme se vídat častěji. Chodili jsme do kina, na procházky do přírody a povídali si o svých snech a touhách. Zjistil jsem, že Marie je nejen krásná, ale i velmi inteligentní a empatická. Cítil jsem se s ní neskutečně dobře a věděl jsem, že je to něco víc než jen přátelství.
Jednoho večera jsme se dívali na západ slunce nad Vltavou. Vzal jsem ji za ruku a řekl jsem jí, že ji miluji. Její oči se rozzářily a ona mi odpověděla, že mě miluje také. Byl to ten nejkrásnější moment v mém životě. Od té doby jsme nerozlučná dvojice.
Dnes jsme manželé a máme dvě krásné děti. Jsem vděčný za to, že jsem potkal Marii na té lavičce v parku. Ona je moje životní láska a nejlepší přítel. Věřím, že naše láska bude trvat navždy.