Sbližování se s novým protějškem či přechod z přátelství do romantického vztahu představuje nesmírně vzrušující etapu. Tato období jsou plná očekávání, nadšení, výzev a nových perspektiv. Často se stává, že vize společné budoucnosti se začnou rýsovat již s prvními zamilovanými zprávami a s každou další schůzkou nabývají na reálnosti.
Váš text si můžete poslechnout zde:
Každý partnerský svazek lze přirovnat k živoucímu organismu, který se neustále proměňuje a rozvíjí. Bez náležité péče a pozornosti však může snadno uhasnout. Romantické vztahy jsou sice nádherné, ale vyžadují i značné úsilí. Jistě existují páry, pro které vše plynulo hladce, a najednou se ocitli před oltářem, ale takové případy rozhodně nejsou pravidlem. Vědecké studie odhalily cyklus randění a vzniku vztahu, včetně kritických momentů, kdy se lze vyhnout předčasnému ukončení slibné lásky.
Každý dlouhodobý vztah prochází pěti zřetelnými fázemi, přičemž většina párů se potýká s rozpadem právě v té třetí. Proč se to děje? Jak se lidé v rámci partnerství proměňují a kdy je na místě si uvědomit, že společné chvíle a budování vztahu nejsou vždy jen bezstarostnou zábavou? Chcete pochopit důvody neúspěchu vašich předchozích vztahů a předejít jim v budoucnu?
Setkání s osobou, se kterou navážete silné pouto, často proběhne neuvěřitelně rychle. Pocit "motýlů v břiše", lehké zčervenání ve tvářích a nekontrolovatelné, snad až hloupé úsměvy - to vše jsou projevy silných emocí a chemie, které mozek jen obtížně dokáže korigovat. Během počátečního období zamilovanosti je naše tělo zaplavováno koktejlem hormonů jako dopamin, oxytocin, serotonin, testosteron a estrogen. Tato biochemická bouře je zodpovědná za většinu vnějších i vnitřních projevů náklonnosti. V tomto stavu se cítíme naprosto skvěle, plní velkých plánů s objektem naší touhy jak pro nadcházející dny, tak i pro vzdálenou budoucnost. Vysněný partner se nám jeví jako dokonalý, a případné objektivní nedostatky jsou vnímány jako malichernosti, které nemohou ohrozit naši lásku.
Hormony hrají klíčovou roli: oxytocin například podporuje sexuální přitažlivost a posedlost druhým. Pokud se pár příliš rychle oddá fyzické blízkosti, může se snadno stát, že nepřekročí hranici prvních několika schůzek. V počátcích vztahu je prospěšné dát věcem určitý čas a nepouštět se bezhlavě do náruče druhého hned při prvním setkání. Zároveň však ani přílišná zdrženlivost není ideální. Čekání na první polibek nebo první intimní chvilku by nemělo trvat příliš dlouho.
Statistická data hovoří jasně: Většina jedinců si počká na první pohlavní styk zhruba tři měsíce, ačkoli zhruba devět procent připouští, že k intimnímu sblížení dojde již týden po seznámení. Fyzická blízkost akceleruje možnost posunu vztahu do další fáze. Pokud chemie chybí, nezbývá než to zkusit znovu a doufat ve změnu. V případě, že se cítíte obzvláště osamělí nebo toužíte po posunu ve svém životě, je snadné si namluvit, že vaše očekávání byla přehnaná a že současný vztah a partner jsou "dost dobří". Výzvou je zůstat k sobě upřímný, dopřát si čas na zamyšlení a utřídit si reálné pocity i pod náporem hormonů a momentálního emočního zápalu. Snažte se nedělat kompromisy, kde to není nezbytně nutné. Vnášet do vztahu upřímnost a autentičnost od samého počátku je klíčové, aby si druhý mohl vytvořit pravdivý obraz o tom, kdo skutečně jste, co hledáte a co je pro vás důležité. Jedině tak lze zjistit, zda jste skutečně kompatibilní.
Po několika měsících společného soužití můžete zaznamenat změnu ve vašem vztahu? Z intenzivní touhy po neustálé přítomnosti partnera se může vyvinout potřeba vlastního prostoru a času. Nejistota ohledně toho, zda je ten druhý skutečně ten pravý pro celoživotní partnerství, je běžná. Tyto pocity jsou přirozenou součástí partnerského života. Pokud se vám však podaří tyto nejasnosti překonat společně s partnerem, váš vztah vstoupí do fáze usazování. I zde hrají hormony důležitou roli. S prodlužujícím se vztahem si většina párů všímá poklesu frekvence sexuálních aktů a občasného sklouznutí do rutiny. Nejedná se o vinu jednoho z partnerů, ale o přirozený pokles chemie - hladina oxytocinu, který podporuje sexuální přitažlivost, klesá. Vědecká zjištění ukazují, že hladina oxytocinu u párů klesá obvykle mezi devátým a osmnáctým měsícem trvání vztahu.
Pokud spolu již sdílíte společnou domácnost, může se objevit tendence jednoho z partnerů občas se ze vztahu "vzdálit" - třeba za rodinou, do práce nebo na víkendové aktivity s přáteli. Je to špatně? Někdy je ponechání partnerovi prostoru pro ujasnění jeho očekávání a spokojenosti ve vztahu prospěšné, dokonce i nezbytné. Může se také stát, že se jeden z partnerů pokusí navázat jiné vztahy, aby si ověřil, zda mu není lépe samostatně nebo s někým jiným. Pokud však taková aktivita vyjde najevo, riskuje hodně a měl by počítat s tím, že partnera zraní natolik, že pokračování vztahu již nebude možné.
Podařilo se vám překonat dosavadní úskalí vašeho vztahu? Gratuluji, stali jste se pro partnera exkluzivní a je čas zaměřit se na budování společné budoucnosti. Právě v této fázi by mělo docházet k plné fyzické intimitě u zdravě se vyvíjejícího vztahu.
Nemělo by vzniknout napětí, kdy jeden z partnerů má pocit, že se snaží více. Taková situace časem pravděpodobně naruší správnou dynamiku a vzájemnou přitažlivost. Ale když vše funguje, jak má, na konci této fáze by si měl pár cítit bližší. Díky tomuto prohloubenému spojení vám s partnerem může být dokonce ještě lépe než dříve. Divokost, nespoutanost a svoboda byly nahrazeny uspokojením, jistotou a pocitem bezpečí. Cítíte se milováni, opečováváni, doceňováni a doufáte, že tato idylka potrvá věčně.
Jak se váš vztah prohlubuje, objevují se i první vážnější problémy a možná musíte čelit zásadním životním výzvám. Jeden z partnerů přijde o práci, druhý ztratí blízkou osobu, nebo se jednoduše dostanete do finančních potíží či jeden z vás onemocní. Pár se ocitá v situaci, kdy je okolnostmi nucen jednat jako celek. Je třeba vzájemně se podpořit finančně, být oporou při hledání nového zaměstnání, vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka nebo společně čelit zdravotním problémům. To vše je zkouškou odolnosti vztahu a schopnosti každého partnera zvládat krize, stres a dočasná nepohodlí.
Toto je období, kdy pár začíná vážně hovořit o budoucnosti a stanovovat si priority. Konečně se začnete zabývat otázkami jako je počet dětí, místo bydliště a dlouhodobé finanční plánování. Stále více párů rovněž řeší, zda se oba zaměří na kariéru, nebo zda se jeden stane živitelem rodiny a druhý se postará o domácnost. Objevují se první skutečné zkoušky. Řešíte, zda jste s partnerem na stejné vlně, zda máte shodné vize a priority. Může se stát, že zažijete rozčarování, když váš protějšek automaticky předpokládá, že vztah s dvěma kariérami není možný, nebo vám bez vašeho souhlasu přiřadí roli, která vám nevyhovuje. Zásadní výzvou je mít odvahu a odhodlání se všemi těmito překážkami probojovat a vztah si odpracovat. V ideálním případě dojdete k tomu, že se oba dokážete přizpůsobit, aniž byste se vzdali klíčových priorit svého života a toho, co je pro vás podstatné. Aby partnerství fungovalo, musíte se naučit vést obtížné a náročné rozhovory, spíše než problémy zametat pod koberec a odkládat je.
Některé páry zjistí, že pro ně není možné dosáhnout kompromisů v zásadních budoucích otázkách. Rozcházejí se buď proto, že je vše příliš těžké, nebo proto, že si uvědomí, že jsou skutečně na jiných vlnách a jejich priority nejsou kompatibilní.
Překonali jste všechny počáteční nástrahy vztahu. Začínáte se ubírat na cestu k budoucnosti, možná k manželství, vytvoření společné rodiny. Mnoho traumat a vzorců chování ve vztazích si neseme z dětství a z naší rodiny. V dětství jsme se naučili, jak řešit konflikty a jak budovat vztahy. Snadno se může stát, že se s partnerem budete lišit právě v přístupu k řešení konfliktů, nebo pro vás budou v komunikaci podstatné jiné věci. Ale právě otevřená a upřímná komunikace je klíčem k tomu, aby se randění proměnilo v dlouhodobou budoucnost. Navíc v tom nemusíte být sami. Dnes už není ostuda se v jakékoli fázi partnerského života, pokud vám na něm záleží, obrátit na odborníka nebo terapeuta. Třeba i proto, abyste se vyhnuli tzv. "efektu nevěsty na útěku". Toto označení popisuje situaci, kdy si jeden z partnerů těsně před rozhodujícím okamžikem uvědomí, že to, co se mu v životě děje, vlastně vůbec nechce.
Dalo by se říci, že zde končí zábavná část. Dostali jste se do fáze, kdy máte poslední možnost se rozhodnout, zda váš vztah opustí půdu randění a vstoupí do závěrečné fáze, po níž následuje výhradně společná budoucnost. Je to přesně ten moment, kdy ještě můžete vyložit všechny karty na stůl, abyste se mohli cítit bezpečně, sebejistě a čestně ve vztahu k sobě i k osobě, kterou milujete.
Důležitá poznámka od terapeutů: Je naivní očekávat, že váš partner stoprocentně uspokojí všechny vaše požadavky a potřeby. Vztahy jsou o přizpůsobení a odvaze stát se součástí páru i s rizikem, že občas budete muset dělat kompromisy a leckdy upozadit vlastní názory či nároky. Není to nic jednoduchého, pro šťastný vztah se musíte vzájemně přizpůsobit a zároveň dbát na to, abyste neztratili sami sebe, což se minimálně dočasně často stává. V této závěrečné fázi vztahu ideálně už nic neskrýváte, znáte silné i slabé stránky partnera i své vlastní a jste na nejlepší cestě k naplněné budoucnosti.
Vztahy se v průběhu času mění, protože se mění i lidé. Zkuste si představit sami sebe před deseti nebo dvaceti lety - poznali byste se vůbec? Jak člověk postupuje životem, potřebuje zaplnit emocionální mezery, které se na cestě objevují, aby do nich opakovaně neupadal. Změna představuje výzvu, nikoli nutně problém či ztrátu. Život nám jejím prostřednictvím naznačuje, že jsme přerostli sami sebe a je čas se posunout dál. Upřímnost nám v tom pomůže. Pokud oba partneři tento proces sdílejí, mají velkou šanci pokračovat společnou cestou. A to je přece nadějné.
Jejich první setkání proběhlo naprosto náhodou v malé kavárně na Staroměstském náměstí v Praze. Anna si objednávala latté, když jí z ruky vyklouzla kniha a s žuchnutím dopadla na zem. Vedlejší stůl obýval Tomáš, který neváhal ani vteřinu a knihu jí rychle zvedl. Jejich pohledy se setkaly a v tu chvíli jako by se zastavil čas. Slova plynula lehce, jako by se znali léta, a oba cítili tu neuvěřitelnou, jiskřivou chemii.
Následovalo několik dalších rande, procházky podél Vltavy, návštěvy galerií a dlouhé večery plné sdílení snů a obav. Tomáš obdivoval Anninu vášeň pro umění a její schopnost vidět krásu v obyčejných věcech. Anna zase oceňovala Tomášův klidný přístup k životu a jeho hluboké porozumění. Každý společný okamžik je jen utvrzoval v tom, že objevili něco výjimečného, něco, co se jen tak nenajde.
Jednoho deštivého odpoledne, když seděli u krbu v Tomášově pražském bytě, si vzájemně přiznali své city. Nebyla to jen zamilovanost, ale hluboké, zakořeněné pouto lásky a důvěry. V tom okamžiku věděli, že jejich cesta teprve začíná, a byli připraveni ji společně kráčet, ruku v ruce, v nekonečné cestě za společným štěstím.