Pražská Oáza Nezávazné Lásky

Orientace v současném světě partnerských svazků se jeví jako čím dál složitější úkol. Každoročně se objevují nové pojmy a definice, které sice rozšiřují spektrum možností, ale zároveň prohlubují zmatky. S rozostřenými hranicemi a neustále se měnícími očekáváními je snadné ztratit přehled nejen o tom, po čem touží okolí, ale i o vlastních představách týkajících se milostného života. Pokud uvažujete o vztahu bez závazků, máte naprostou jistotu, jak takové spojení funguje, a zda by vůbec odpovídalo vašim individuálním potřebám?

Podle jednoho z výzkumů americké provenience, který byl publikován v prestižním vědeckém periodiku Review of General Psychology již v roce 2012, se v dynamice moderního seznamování a navazování vztahů stále více prosazují nezávazné sexuální interakce. Fenomén takzvané „casual hookup' kultury - zahrnující jednorázové či krátkodobé sexuální eskapády bez emočního pouta nebo očekávání dalšího rozvíjení partnerství - je převážně normalizován v rámci mladších generací. Tyto generace objevily zalíbení v moderních seznamovacích aplikacích a v posílení vlastní osobní autonomie.

Co přesně znamená nezávazný svazek?

Jak již samotný název napovídá, tento typ vztahu nevyžaduje od žádné ze zúčastněných stran dlouhodobou zodpovědnost. „Tato spojení se soustředí výhradně na sexuální aspekt, bez jakýchkoli romantických či přátelských závazků nebo dalších komponent,' vysvětluje pro magazín Women's Health psycholožka a zároveň certifikovaná sexuální terapeutka, stejně jako autorka publikace Becoming Cliterate, Laurie Mintz. Podle ní může mít vztah bez závazků pestrou škálu podob - od jednorázových setkání (tzv. „one-night stands'), přes přátelství s benefity, neformální „situationships', až po ležérní formy randění.

Jaké jsou výhody a nevýhody takového spojení?

Tento typ intimního svazku, nepochybně podporovaný rostoucí popularitou online seznamovacích platforem, často umožňuje značnou míru osobní svobody a přizpůsobivosti. Užívání si aktuálního momentu bez tíživého plánování budoucnosti nebo plnění tradičních společenských očekávání představuje pro mnohé jedince (zejména ty, kteří se vyhýbají břemenu dlouhodobých závazků, ale zároveň se necítí komfortně sami) naplněný sen. Neformální vztah se tak stává vstupenkou k poznávání vlastních tužeb a preferencí, ale také k experimentování v intimní sféře bez zbytečného tlaku. V případě, že jsou pravidla jasně definována a obě strany sdílejí shodná očekávání, takové propojení může přinést autentické uspokojení.
Nicméně, proměnlivý postoj k tradičním romantickým a sexuálním vazbám s sebou nepřináší pouze nové možnosti, ale může vést i k negativním dopadům. Pokud se vztah nevyvíjí v souladu s očekáváním, mohou jednotlivci zažívat pocit emočního odcizení či se potýkat s nejistotou ohledně vlastních citů nebo záměrů svého „partnera'. Důsledkem může být nejen bolestivé zklamání, ale i emoční odstup, snížené sebevědomí a následné psychické obtíže, včetně úzkosti a depresivních stavů.

Nezávazný vztah a možnost vzniku lásky

Není nic nemožného, a proto se může stát, že i svazek původně založený čistě na fyzické přitažlivosti skončí milostným vyznáním. Jak ale upozorňuje terapeutka a koučka Brittany Jenkins pro magazín Brides, tato varianta není příliš obvyklá, jelikož primárním cílem je aktivně se k druhé osobě nepřipoutávat. Při vstupu do takového vztahu je nezbytné přistupovat k situaci s realismem, ale zároveň si zachovat zdravou míru cílevědomosti, abyste byli schopni se adaptovat na různé okolnosti. A v neposlední řadě by měl zůstat prostor pro ono magické kouzlo, které se může neočekávaně objevit kdykoli v průběhu času. 

Pokud se rozhodnete naplno se ponořit do světa nezávazných vztahů, je klíčové nejprve si zcela ujasnit, co od takového spojení skutečně očekáváte (a především, co je pro vás přijatelné). Transparentní komunikace a sdílení vzájemných očekávání tvoří základní pilíře úspěchu. Bez ohledu na to, zda vyhledáváte pouze nezávaznou zábavu, nebo se vám líbí představa nenáročného propojení, zachovejte si otevřenost, ale nezapomínejte na své vlastní pocity a potřeby. Neformální vztah totiž může přinést uspokojení pouze tehdy, pokud k němu přistoupíte s respektem k sobě samým i k druhé osobě.

Více o autorovi

Na počátku každého romantického svazku obvykle vše probíhá hladce a bezproblémově. Vzájemné porozumění nastává prakticky okamžitě, objevujete společně nové zážitky a vaše vtipy nacházejí společný jazyk. Vzduch je doslova nabit očekáváním a každý pohyb či slovo druhého má neobyčejné kouzlo. Avšak i ty nejintenzivnější začátky jednou nevyhnutelně končí. Po období motýlků v břiše přichází každodenní realita, která již nemusí být tak oslnivá, ale zato odhaluje mnohé. Právě v tomto okamžiku se ukazuje, na jakých základech skutečně stojí váš milostný život. Nejde už jen o dojem, který chcete udělat na svého partnera, ale o vaše myšlenky, o to, jak spolu zvládáte běžnou rutinu, neshody nebo tiché momenty. Zatímco některé vztahy se v této fázi rozpadnou, jiné se přetransformují - a to nemusí být nutně k horšímu.

Kdy skutečnost nahradí idealizovaný obraz?

První etapa partnerského soužití je typicky rychlá, intenzivní a silně návyková. A to nejen z hlediska emocí, ale i chemických procesů v těle. Váš mozek je doslova zaplaven koktejlem hormonů - dopaminem, oxytocinem a serotoninem -, které stimulují touhu, budují důvěru a posilují pocit jedinečného spojení. Právě zde má svůj původ staré moudré rčení, že „láska je slepá'. Výzkumné studie naznačují, že v tomto období nejsilněji toužíme po všem, co je pro nás neznámé, vzrušující a nejisté, protože právě takové pocity aktivují v mozkovém centru odměn. Partner se nám jeví jako výjimečná bytost, často i proto, že v něm spatřujeme příslib úniku z všední reality. Nicméně ani tato fáze nemůže trvat věčně. Jak ve své knize s názvem Can Love Last? The Fate of Romance Over Time (2003) upozorňuje psychoanalytik Stephen Mitchell, mnohé partnerské vztahy nedokáží tuto transformaci do reality ustát. Potřeba, aby druhý člověk odpovídal určitému ideálu, je zkrátka tak silná, že brání přijetí jeho skutečné, nedokonalé podoby. Avšak odložení oněch „růžových brýlí' nemusí být pouze ztrátou kouzla, ale také příležitostí zjistit, zda má dané partnerství pevné a trvalé základy.

Proč zamilovanost odeznívá (a proč je to ve výsledku pozitivní)?

Přechod od takzvané „fáze líbánek' k běžnému, každodennímu fungování v rámci partnerského soužití představuje pro mnoho párů zásadní zkoušku. Není to však proto, že by se vztah nutně zhoršoval, ale spíše kvůli měnící se dynamice jejich soužití. „Jakmile pomine počáteční euforie zamilovanosti, vy i váš partner se pravděpodobně projevíte více svými autentickými, každodenními já a začnete si všímat drobných nedostatků toho druhého,' uvádí pro portál Verywell Mind terapeutka Leanna Stockard z kliniky LifeStance Health. „Během této klíčové fáze je nezbytné zhodnotit své pocity a rozhodnout se, zda můžete v partnerském svazku pokračovat i s těmito zjištěnými nedokonalostmi.' 

Partneři, kteří úspěšně překonají tento kritický bod, vstupují do nové etapy: klidnější, stabilnější a mnohem hlubší. Psychologové tuto formu označují jako „přátelskou lásku' (companionate love), což představuje typ vztahu s nižší intenzitou vášně, ale zato pevně založený na vzájemné blízkosti, hlubokém respektu, důvěře a dlouhodobém závazku. V tomto stádiu nejde již pouze o sdílení emocí, ale o sdílení samotného životního společenství.

Jakým způsobem se projevuje zralý partnerský vztah?

Když potřeba vzájemného ohromování ustoupí a je nahrazena klidnou, stabilní přítomností, rodí se zcela jiný druh intimity. Již se nesnažíte o to, aby vše působilo neobyčejně, ale spíše o to, abyste si vzájemně užívali i ty nejběžnější okamžiky. Zralý partnerský svazek není postaven na dokonalosti, ale na vzájemném respektu, schopnosti otevřeně komunikovat a snášet situace, kdy partner zastává odlišný názor nebo má prostě špatný den.

V takovémto typu partnerství není potřeba nic předstírat. Každý má svůj vlastní prostor, ale zároveň si je jistý, že se má o koho opřít. „Zralá láska podporuje takové prostředí, ve kterém se oběma partnerům daří prosperovat, a nabízí pevný základ pro úspěšné zvládání životních výzev,' vysvětluje pro magazín Brides klinická psycholožka Yasmine Saad a dodává, že takový vztah významně přispívá k celkové emocionální pohodě jedince.

Přátelství jako nejdůležitější stavební kámen lásky

Za dlouhodobým a naplněným partnerstvím se často skrývá nikoliv oslnivá vášeň či bouřlivý začátek, ale hluboké a pevné přátelství. Právě to totiž tvoří základ, který dokáže vydržet i v obdobích, kdy prvotní zamilovanost ustupuje do pozadí. Podle Johna Gottmana, psychologa z Washingtonské univerzity a autora vlivné publikace Sedm principů spokojeného manželství (1999), je přátelské pouto jedním z nejspolehlivějších indikátorů toho, zda spolu dva lidé setrvají a zda budou v životě skutečně šťastní. 

Přátelství umožňuje partnerům efektivněji zvládat externí tlaky i vnitřní neshody v rámci vztahu. Poskytuje jim prostor pro otevřenou komunikaci, umožňuje řešit konflikty s respektem a zabraňuje vnímání krizových situací jako existenční hrozby. Díky tomu se snižuje napětí, které by jinak mohlo oslabovat vzájemnou důvěru. Navíc se tento typ propojení často přenáší i do intimní sféry: když je mezi partnery vytvořeno bezpečné prostředí plné důvěry, sexuální život přestává být záležitostí výkonu nebo dokonalého načasování a stává se přirozeným projevem hluboké náklonnosti.

Jak efektivně budovat a chránit přátelství ve vztahu?

Přátelské pouto mezi partnery obvykle nevzniká a nerozvíjí se samo o sobě. Vyžaduje aktivní péči a údržbu, stejně jako cokoliv jiného, co je pro vás v životě cenné. To znamená komunikovat spolu i v klidných obdobích, kdy není žádná naléhavá potřeba, nebo se upřímně zajímat o to, co váš protějšek právě prožívá. „Udržování lásky při životě spočívá v uvědomění si, že svého partnera neznáte dokonale, a přesto si v sobě uchováváte zvědavost a touhu ho stále objevovat,' sděluje pro list The Harvard Gazette Richard Schwartz, docent psychiatrie na prestižní Harvard Medical School. Praktické udržování partnerského přátelství tedy znamená aktivně si vytvářet prostor mimo každodenní rutinu.

Je důležité vědomě vytvářet okamžiky, které nejsou pouze o organizaci domácnosti nebo řešení problémů, a také nezapomínat na lehkost bytí - na vtip, nadhled a sdílení drobných radostí či „hloupostí'. Právě tyto zdánlivě nepodstatné detaily často rozhodují o tom, zda spolu pouze žijete vedle sebe, nebo zda se máte opravdu rádi.

Více o autorovi