Pojem platonická náklonnost se typicky vymezuje jako soužití muže a ženy, které postrádá sexuální rozměr. Esence čistoty a bezpodmínečné oddanosti takového souladu spočívá v rozhodnutí zúčastněných osob oddělit své city od tělesného uspokojení. Občas se platónské sblížení vyskytuje pouze jednostranně, kdy city zamilovanosti zůstávají nevyjádřeny. Je však reálné takový stav udržet dlouhodobě? Může abstinence od sexu přinést do partnerství větší pocit naplnění? Vědecké poznatky tvrdí, že nikoliv.
Přestože by se mohlo zdát, že platonická náklonnost představuje filozofickou koncepci, která by mohla obohatit náš milostný život o novou intelektuální dimenzi, nedávná vědecká práce tuto hypotézu vyvrací. Doktor Jay Kennedy z historické katedry na univerzitě v Manchesteru po detailní analýze dochovaných pramenů potvrdil, že ani sám Platón nebyl příznivcem vztahů, které se zcela zříkaly sexuální dimenze.
"Platón byl dlouhou dobu vnímán jako propagátor čisté lásky, ale náš průzkum odhalil, že sám starověký filozof rozhodně nebyl puritán," okomentoval svá zjištění doktor Kennedy a dodal, že Platón považoval erotickou touhu za transformační energii, jež stimuluje uměleckou tvorbu a celkovou kreativitu.
Odkud tedy tento starořecký termín pochází? Jedná se snad pouze o výmysl? I na tyto otázky nabízí odpověď doktor Kennedy, jehož studie byla publikována v prestižním magazínu Psych.org. "Vlastně se tento výraz, tedy platonická láska, objevil až v průběhu patnáctého století," vysvětlil.
Podle jeho slov ženy renesančního období přistupovaly k intimnímu sblížení s promyšlenou strategií. "Čím déle jej odkládaly, tím více si mohly užít fázi dvoření a zároveň tím plánovaly nástup mateřství. Odkazovaly se přitom na Platóna jako na průkopníka romantické náklonnosti a jejich protějšky na tento přístup k zdržení jednoduše kývly," doplnil Kennedy.
Nicméně romantické chápání platonické náklonnosti se přeneslo i do současné doby. Mnohé partnerské svazky jsou tak naplněny milostným napětím, které však postrádá uspokojivé rozuzlení. Své by o tom mohla vyprávět třicetiletá Radka, povoláním nezávislá překladatelka.
"Byli jsme skvělí přátelé, ale v hloubi duše jsem ho tajně milovala. Myslela jsem si však, že jeho pocity jsou zcela jiné, a proto jsem mu o těch svých nikdy nic neřekla," svěřila se. "Měsíce plynuly a já mlčela. Po dvou letech mi prozradil, že mě už dlouhá léta miluje, ale nevěděl, jak mi to sdělit. Stalo se to o Vánocích. Od té doby žijeme prakticky jen v ložnici."
Dle závěrů zmíněné vědecké práce je platonická láska pouhým mýtem. Partnerský vztah mezi mužem a ženou je v podstatě rozsáhlý a napínavý příběh, který však nutně potřebuje mít své rozuzlení. Existence ve svazku bez sexuální aktivity je podobná čištění zubů bez kartáčku, oslavě narozenin bez dárků nebo prožití Vánoc bez ozdobeného stromku (vánoční ozdoby leží v krabici a jen netrpělivě čekají na své využití). Sexuální život představuje oslavu vzájemné oddanosti a vy máte to štěstí, že patříte mezi pozvané hosty.
Koncept platonické náklonnosti má své kořeny již v době starověkého filozofa Platóna, který rozlišoval různé druhy citových vazeb. Jednu z nich označil za platonickou. Čím je tedy charakteristická? A skutečně může vztah prosperovat na této úrovni, nebo je to nedostatečné?
Bezplatné čtení bez reklam a rušivých prvků. Pouze vy a čistý obsah. Pokud nám chcete vyjádřit podporu, můžete tak učinit zde.
Když se o někom řekne, že je platonicky zaujatý, obvykle si vybavíme nenaplněnou, jednostrannou adoraci. Platonická náklonnost či platonický vztah však skrývá skutečný význam jinde. Jedná se o hluboké emoční spojení mezi dvěma jednotlivci.
V takovém poutu zcela chybí jakákoli romantická složka i sexuální intimita. Tento typ vazby se nejčastěji objevuje v rámci přátelství, avšak některé výzkumné práce tvrdí, že platonické soužití neexistuje a dříve či později vše nevyhnutelně směřuje do ložnice.
Během mladých let procházíme různými etapami. Začíná to budováním kamarádských sociálních vazeb a končí rozvíjením romantických svazků. V pubertálním věku je cílem mladých najít si svou lásku, postupem času se usadit a založit rodinu. To jsou životní milníky, ke kterým většina z nás podvědomě směřuje.
S postupem let se však priority pozvolna proměňují. Začínáme pociťovat únavu z komplikací milostných vztahů a uchylujeme se k tomu jedinému nekomplikovanému aspektu našich životů - k přátelství. Kvalitní vazby s blízkými přáteli se stávají ukazatelem naší celkové spokojenosti více než rodinné vztahy. Romantické a sexuální svazky mohou občas vyvolat vypjaté situace, ale přátelské pouto je jako bezpečný přístav, kde nehrozí žádné nebezpečí.
Obecně lze říci, že jde o typ vazby, ve které zcela absentuje jakákoli romantická či sexuální složka. Jakým konkrétním způsobem je takový vztah realizován, záleží zcela na jeho aktérech. Nelze jednoznačně stanovit jediný správný způsob jeho naplnění. Ať už se vídáte na pravidelnou kávu jednou týdně, denně si telefonujete, nebo dokonce spolu sdílíte domácnost.
Podle renomované terapeutky a odbornice na přátelské vazby, paní Blake Blankenbeclerové, se přátelství neustále vyvíjí a modifikuje v průběhu času. Koncept platonických vztahů propůjčuje lidem pocit svobody. Přátelství si mohou utvářet zcela podle svých představ, nastavit si v něm vlastní pravidla a nemusí se ohlížet na to, co „vyžadují' společenské normy. Podle Blankenbeclerové jsou klíčovými prvky oboustranná upřímnost a transparentnost.
Vztahová terapeutka Rachel Millerová uvádí, že mezi další charakteristiky platonického pouta patří touha trávit společný čas, investovat do vzájemného osobního růstu a především cítit se emocionálně, intelektuálně nebo dokonce duchovně propojeni. Tímto se platonická vazba odlišuje od běžného přátelství. Důležitou roli v ní hraje právě ono hluboké propojení.
Odborné publikace jako magazín Women's Health nebo web Very Well Mind zmiňují tři hlavní typy platonických vztahů: bromance (úzce nesexuální vztah mezi dvěma muži), womance (hluboké emocionální propojení mezi dvěma ženami, opět bez sexuální složky) a work wife/husband/spouse (nebo-li pracovní partner; blízký vztah mezi kolegy na pracovišti).
Platonický vztah je postaven na základech hlubokého emočního propojení.
V rámci romantického pouta chováme k druhé osobě silné city a zároveň vyžadujeme (a sami chceme projevovat) známky náklonnosti. V takovém svazku je přítomna také sexuální složka, byť nikoli nezbytně v každém okamžiku. Přestože se hluboké intimní vazby mohou vytvářet i bez sexuálního akcentu, tato dimenze je obvykle integrální součástí každého romantického vztahu.
Platonická vazba je velmi podobná přátelství, nicméně není s ním zcela totožná. V jistých ohledech ji totiž přesahuje. Vykazuje více péče a citu, které si oba jedinci navzájem projevují, přesto je zcela prostá jakýchkoli romantických či sexuálních projevů. Podle názoru Millerové jste v platonickém vztahu tehdy, když druhou osobu určitým způsobem milujete, ale nemáte chuť s ní sdílet lože. V takovém svazku se snažíte druhého člověka poznat do hloubky, zároveň mu bez výhradně důvěřujete a pravidelně a otevřeně spolu komunikujete.
Platonické pouto mezi dvěma lidmi, podobně jako romantické vztahy, pozitivně ovlivňuje jak duševní, tak i fyzické zdraví.
Některé vědecké práce a výzkumná zjištění přicházejí s názory, které výše uvedené argumenty zpochybňují. Podle nich totiž vztah mezi mužem a ženou nemůže existovat čistě jen na platonické bázi. Jakýkoli typ vztahu nakonec vždy směřuje k sexuální intimitě. Platonická je podle těchto výzkumů pouze fáze, která probíhá mezi dvěma lidmi předtím, než se jejich cesty spojí v ložnici.
Doktor Jay Kennedy z manchestereské univerzity, jak uvádí zdroj manchester.ac.uk, tvrdí, že platonická náklonnost v podstatě neexistuje. Vztah mezi mužem a ženou podle něj vždy směřuje k určitému vyústění. Musí mít zkrátka svou pointu, kterou je podle něj obvykle sexuální sblížení.
S tímto zjednodušeným zařazením by však mnoho lidí nesouhlasilo. Platonický vztah je postaven na jiných principech než běžné romantické pouto. Intimitu lze navázat i jinými způsoby než v posteli. Podstatou platonického vztahu je bezpodmínečné přijetí, hluboké porozumění, vděčnost, oddanost, blízkost, osobní i společný růst a především nezlomná důvěra a vzájemná sounáležitost.
Potkal jsem ji v malé kavárně na Staroměstském náměstí, kde jsem si dával ranní kávu před prací. Jmenovala se Eliška a její úsměv byl jako první sluneční paprsek po dlouhé noci. Dali jsme se do řeči a zjistili, že máme společnou vášeň pro staré české filmy a procházky podél Vltavy. Vyměnili jsme si čísla s tím, že se možná ještě někdy uvidíme, ale ani jeden z nás nečekal, co se z toho vyvine.
Naše další setkání nebyla náhodná. Začali jsme spolu trávit čím dál víc času. Povídali jsme si hodiny a hodiny o všem možném - o snech, o obavách, o budoucnosti. Objevoval jsem v ní nejen skvělou kamarádku, ale i ženu, se kterou jsem se cítil naprosto přirozeně a šťastně. Chvíle s ní byly naplněny smíchem a vzájemným porozuměním.
Jednoho večera, když jsme seděli na Petříně a sledovali osvětlenou Prahu, jsem si uvědomil, že to, co k ní cítím, je mnohem víc než jen přátelství. Ta chvíle, kdy jsem ji poprvé políbil pod rozkvetlou třešní, byla magická. Od té doby jsme se nerozloučili a naše společná cesta životem začala psát novou kapitolu.
Dnes jsme manželé a naše láska je stále silná a plná vzájemné úcty. Vždycky si vzpomenu na tu kavárnu a na ten den, kdy se v mém životě objevil ten nejkrásnější úsměv.